U hub je to čirá radost. U dětí je tato věta příjemné povzbuzení, kolik cesty z těch cca 18 let jste už urazili a blíží se čas, kdy budete moci zase jednou myslet přednostně sami na sebe. U závazků to však už tak příjemné není.
Zrovna nedávno mi volal kamarád, jestli je normální, že někomu jemu blízkému exekuují 80.000,- Kč, když původní dluh byl 12.000,- Kč. Samozřejmě ten blízký je chudák, který o ničem nevěděl a teď jej tato situace nemile překvapila a ti exekutoři, to jsou takoví šmejdi a ti …(dosaďte si sami) jsou taky pěkní dobytkové.
Bože můj, to je takové klišé …..
Za prvé – každý vždy něco o svých povinnostech a závazcích alespoň tuší. Nespadnou úplně z nebe. Možná na ně zapomeneme, možná nás se.. zlobí, že je musíme plnit a nejraději bychom snesli ze světa toho, komu jsme povinni….. a říkáme tomu nespravedlnost.
Za druhé – určitě dotyčný dostal výzvu věřitele (toho komu máme plnit), pak nejspíš jeho advokáta, pak obsílku od soudu, pak předvolání k soudu, pak rozsudek a TEPRVE PAK přijde na řadu exekuce. Tedy pokud dotyčný v celém popsaném postupu hrál mrtvého brouka a na nic nereagoval.
No a za tím vším stojí kavalerie světských soudů, které prostě něco stojí a živí dost lidí. Lidí, které sevé živobytí postavili na tom, že někdo nechce / není schopen / brání se /ignoruje / vyhýbá se plnění spraavedlnosti těch, kterým něco dluží. Není nutno se domnívat, že je to práce nějak radostná a dobře placená. To, co ten „chudák“ musí na konci dne zaplatit navíc, dostanou advokáti, soudy a exekutoři po třeba dvouleté práci. Vám by se líbilo dostat za práci zaplaceno po takové době? Výše tohoto pro dlužníka neradostného příslušenství je dána právními předpisy a ani ten zatracený exekutor si (obvykle) neřekne víc, než může.
Takže proto je ve výsledku dluh toho „ubožáka“ násobně vyšší. Nemusel být, kdyby …..